Přečetli jste si to na internetu, tak to přece musí být pravda, nebo ne? Psali to ve zprávách, případně jste to i viděli v televizi, tak o tom už nelze pochybovat! A navíc, třeba o tom mluvil náš premiér anebo prezident, tak to musí být ta nejčistší pravda! Nebo je to snad všechno jinak?
Určitě už jste se s podobnou argumentací také někdy setkali. Prostě jste s někým něco diskutovali a on vám argumentoval zdrojem svých informací, které pocházely někde z internetu, ze zpravodajského serveru anebo z úst politiků. Vy jste věděli, že daná informace je lež, druhá osoba byla přesvědčena o opaku. Jak ovšem tomu druhému vysvětlit, že všechno, co pochází z podobných zdrojů, nemusí být zdaleka pravdivé?

S podobnou argumentací se dnes zhusta setkáte především u starších lidí. Jedná se o generaci, kterou internet zasáhl jako blesk z čistého nebe ve velice pozdním věku, generaci, která byla ještě zvyklá na to, že to, co se řekne, platí. Především starší lidé (stejně tak jako děti) počítají s tím, že normální je mluvit pravdu a nelhat. Tím spíše, pokud se jedná o ústavní činitele.
Jenže ono je to dnes na světě tak trochu jinak, normální totiž je, si získané informace ověřovat, a především kriticky myslet.
Pokud jde konkrétně o internet, tak to je svět bez hranic. Najdete zde celou řadu vyloženě lživých webových stránek a zpravodajských serverů, stejně tak jako celou řadu těch, které vám pomohou získané informace ověřit, a to i v případě, že se jedná o výroky politiků.

Problém ovšem je, jak se v takovém světě a té nepřeberné změti informací orientovat. A tady jsme opět zpátky u kritického myšlení. Tomu by se proto měli lidé naučit co nejdříve, ideálně již na základní škole, kde je podobný předmět potřebný jako sůl. Čím více žijeme online, tím více kritické myšlení potřebujeme, protože tomu, co se píše někde na internetu anebo to říkají politici, se jen tak věřit nedá.