Seznámení u prázdného hrnce

Nebýt kuchyní, nejspíš bych se se svým přítelem neseznámila. Oba jsme totiž vybírali vybavení našeho domova. On měl velký dům, tedy řekněme, že to byla spíš vila, která se nacházela na okraji našeho hlavního města. Já si zařizovala byt dva plus jedna na okraji malé vesničky. Podle toho také vypadal náš výběr. Jedna ale byla ve velké i malé verzi a oběma se nám evidentně hodně líbila. Zatímco já ji tiše obdivovala a počítala, na kolik by mě vyšlo pět skříněk, on kupoval největší set, jaký měli.

Vzpomínky, které nezmizí

Vzpomínky, které nikdy nezmizí, mám hrozně ráda. Znamená to totiž, že jsou hodně silné a že v našich vzpomínkách zůstanou napořád. Je to něco, co nám nikdo nikdy nevezme a je to něco, čeho bychom si měli sakra vážit. Vzpomínky na mojí babičku, a na její starodávnou kuchyň, když si jí představím, jak válí těsto a její tvář je od mouky a když si představím, jak si dává sklenku likéru, který sama vyrobila, je mi smutno.